Navigace

Výběr jazyka

  • Česky
  • English
  • Deutsch

Obsah

Lovecké právo na hradě Buchlově

Ve 13. a 14. století, v době správy Buchlova a okolí královskými úředníky, patřila hradu i silná pravomoc soudit a trestat všechny zjištěné případy lesního pytláctví, nedovoleného lovení ryb a později se tento seznam deliktů rozšířil i na veškeré přečiny a zločiny páchané v obvodu buchlovského a sousedních panství. Když se hrad na počátku 16. století vymanil z majetku krále a přešel do soukromých rukou, v kupní listině z roku 1544 je uváděno i „právo lovecké“, přecházející dále z majitele na majitele, z rodu na rod. Až roku 1749 bylo toto právo (spolu s dalšími) císařským výnosem zrušeno.
Pod pravomoc „loveckého práva“ patřilo 28 obcí. Předsedou soudu byl starosta Stříbrnic. Přísedícími 11 stříbrnických sedláků a někteří fojtové a purkmistři z Buchlovic, Polešovic, Boršic, Zlechova, Tupes a dva radní z Uherského Hradiště.
Na počátku každého soudního přelíčení dovedli holomci obviněného a byla čtena žaloba. Jestliže obviněný odporoval nebo se nepřiznával k přisuzovaným činům, byl většinou mučen, kdy se obyčejně přiznal. Po ukončení soudního řízení odvedli obviněného a soudcové se radili o jeho vině a trestu. Rozsudek předkládali hradišťští radní majiteli Buchlova ke schválení. Mezi zcela obvyklé tresty loveckého práva patřilo např. oběšení, čtvrcení, zardoušení, stětí, ba i upálení, vpletení do kola, zahrabání a probodení kůlem. Tresty bývaly, s přihlédnutím k okolnostem, libovolně zostřovány. K lehčím trestům počítáme mrskání metlami, vypovězení z krevních gruntů, useknutí prstu či ruky, pálení cejchů v obličeji, vězení spojené s těžkou prací. K trestům nejlehčím přináležely platy kostelům, na chudé nebo finanční vyrovnání poškozeným.
K vyneseným rozsudkům původně neexistovalo jakékoliv odvolání, později tato možnost nastala u apelačního soudu v Praze. Žaloby, výpovědi a rozsudky byly zapisovány na „škartky“, ukládané do desek, které se nazývaly „černými knihami“.

 Dále      Zpět